pátek 4. ledna 2013

Zima

Leden je tu nestudenější měsíc v celém roce. Pokaždé zapomenu, jaká je tu v zimě zima. Kdo to nezažil, nepochopí. Přes zimu skoro nesvítí slunce a zima je skutečně uplně VŠUDE. Zrovna teď je prý 11 stupňů, takže v našem pokoji bude při nejlepším nějakých 14. Budovy nejsou vybaveny žádným topením, přilepšit si mohou jen ti, kdo mají klimatizaci. To ale není náš případ. Krom toho máme škvíry v oknech a dveřích a chybějící sklo v okně do koupelny, takže by přitápění bylo stejně k ničemu. Zima je prostě všude krom postele a sprchy. Člověku tedy nezbývá, než být od rána do večera nabalený jak pumpa (průměrně tak 5 vrstev oblečení), jíst horké zimní polévky phỏ a bún riêu, případně rýžovou kaši a prolévat se čajem (díky bohu za termosky!). Já mám ještě tu výhodu, že mám, vzhledem ke tmě panující v našem pokoji, na stole celý den zapnutou lampičku s obyčejnou 60 W žárovkou, pod níž si v případě potřeby mohu zahřát ruce. Docela přijatelně je také ve dvou výspách evropské civilizace, v nichž se čas od času nacházíme, knihovně EFEO a kavárně Francouzsého institutu. Což ovšem neznamená, že je zde možné odložit kabáty. V takovýchto podmínkách člověk v Hanoji přichází o chuť na většinu drobných dennodenních radostí - vysedávání venku nad ledovou kávou, ovocnými shaky či pivem, procházky v parku, večeře v pouličních stáncích. Rapidně se totiž zužuje výběr jídel na ta skutečně teplá. No a jízdě na motorce, na níž člověk vymrzne raz dva, se vyhýbáme jak čert kříži, takže náš akční rádius je též omezený. Už chci domů! Nebo aspoň do Laosu.

Zima je tu všem. Očividně to není otázkou zvyku.

 Při řízení dopravních prostředků je třeba mít aspoň jednu ruku v kapse. 

 A takhle si chránit před ofouknutím nos.

 I v zimě se žije na ulici - koneckonců je tam stejně zima jako doma a aspoň se dá rozdělat ohýnek.



Žádné komentáře: