Ha Long

V neděli jsme se vrátili z třídenního výletu do Ha Longu. Ha Long je zátoka u severovýchodního pobřeží Vietnamu, zapsaná do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO, a jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Vietnamu. Oproti minulému výletu k Pagodě na Voňavé řece jsme tentokrát nejeli na vlastní pěst, ale zkusili cestovní kancelář. Doteď nevím, zda to byla moudrá volba nebo ne. V pátek ráno nás měl v osm hodin ráno vyzvednout autobus u koleje. V sedm hodin ráno mi začal zvonit telefon a vietnamský hlas na druhé straně mi těžko srozumitelnou angličtinou sdělil, že autobus na nás již čeká. Vzmužila jsem se, udělala malou scénu a povedlo se mi odjezd autobusu zpozdit asi o půl hodiny, takže se všichni jakž takž stačili vyhrabat z postelí a rozespalí a nenasnídaní se nacpat do těsného mikrobusu. Ten nás odvezl k cestovní kanceláři, kde jsme přestoupili do většího, nicméně stejně stísněného autobusu a vyrazili směrem k Ha Longu. Cesta to sice není dlouhá, takových 150 km, ale vzhledem ke stavu silnic, provozu a dvaceti minutové zastávce na odpočívadle/souvenir shopu trvá 3,5 hodiny. Krajina mezi Hanojí a Ha Longem je neutěšená. Mohou za to zejména obrovské tepelné elektrárny, chrlící oblaka zplodin a prachu, které většinou stojí přímo v městské zástavbě a od nichž se rozbíhají nekonečné řady sloupů vysokého napětí. Dokonce jsem viděla jednu chatrč postavenou přímo na uhelné haldě. Všudypřítomná rýžová políčka krajinu nijak nezútulňují. Představa, že tuhle rýži někdo jí, je děsivá. Z toho co jsem viděla na tom samotný přístav Ha Long není o moc lépe. Naštěstí jsme se tam moc nezdržovali a hned nasedli na výletní loď. Než jsme odrazili, naservírovali nám oběd. Nějakou rybku, chobotnicovitou věc, trochu zeleniny. No celkem dobré jídlo, ale v zásadě nic extra. Pak jsme se vyvalili na palubu a pozorovali "krajinu", tedy všechny ty roztodivně krásné útesy, skály a ostrůvky, jimiž je zátoka poseta. Po pár hodinách jsme dorazili k ostrůvku s jeskyněmi. Nic moc jsem od jeskyní nečekala a nemýlila jsem se. Byly nevkusně barevně nasvícené a plné zejména čínských turistů. Jediné co mě tam zaujalo byl fešný mladík na vozíku, kterého jeho dva nebo tři kamarádi tahali na ramenou do schodů a ze schodů. To byl jednoznačně nejsilnější dojem z jeskyně. Po prohlídce jsme se vrátili kolem stánků s předraženým občerstvením a nevkusnými suvenýry na loď, kde jsme ten večer měli spát. Na lodi s námi zůstala skupina mladých afektovaných Angličanů, kteří měli neustále nějaký problém. Když se chtěli koupat, chtěli se koupat hned a dělali scény, že nemůžou ("I´m dying to have a swim!"). Později se zas zjistilo, že za všechen alkohol přinesený na palubu se musí platit poplatek a v noci kolem toho byla celkem ostrá scéna s posádkou, při níž hysterické Angličanky křičely, že chtějí ihned zpět své pasy, které jsme všichni dříve dali posádce kvůli ubytování. Celé jsem to poslouchala ze své kajuty a neusínalo se mi zrovna dobře. Noční koupání v moři ale stálo za to.

V sobotu ráno nás loď dovezla na ostrov Cat Ba. Dopoledne jsme strávili procházkou po džungli, resp. výstupem na jeden skalnatý a hustou vegetací porostlý kopec. Než jsme vyrazili na "hiking", ujistil nás průvodce, že to zvládnem - jako on - i v žabkách. Naštěstí jsme mu neuvěřili, jelikož terén byl většinou vyloženě krkolomný. Tedy aspoň nám tak připadal. Průvodce si vesele poskakoval v Hočiminových sandálech z kamene na kámen a ještě si prozpěvoval. Málo platné, byl ve válce a navíc znal každý kámen na trase. Nejvíc nás - upocené a unavené - dostal, když se pod vrcholkem kopce zeptal, jestli si někdo nechce koupit vodu, a vytáhl plnou plastovou flašku z rozsedliny ve skále. Vietnamci jsou skutečně obchodníci. Odpoledne jsme strávili na pláži. Nesvítilo sice slunce, ale voda byla teplá, pláž krásná a téměř liduprázdná aí navíc jsem se poprvé koupala v moři, takže to byl naprosto neskutečný zážitek. Večer jsme, abychom učinili dovolenkové atmosféře zadost, vyrazili do mestečka na promenádu a pak do luxusně vypadajícího podniku na barevné drinky s paraplíčky. Utratila jsem sice na vietnamské poměry dost peněz, ale Tequilla Sunrise za to stál.
V neděli nás loď zas odvezla do města Ha Longu a odtud jsme se vydali na velmi nepohodlnou a dlouhou cestu zpět do Hanoje.