Neustále mě tu překvapuje, jak jsou místní lidé podnikaví. Všude a v jakoukoliv denní či noční hodinu se něco prodává a vůbec nechápu, jak se tu všechny obchody, stánky a prodejci mohou uživit. Obchody s určitým druhem zboží se často akumulují ve stejné ulici. Snad je to pozůstatek cechovního systému. Dříve totiž byly jednotlivé ulice vyhrazeny jednotlivým druhům zboží. Zákazník může porovnat zboží a ceny ve všech obchodech v okolí, konkurence je tedy skutečně tvrdá. Krom obchodů na ulicích také narazíte na ženy různého věku, které u malinkých stolečků prodávají losy, cigarety, zapalovače a různé drobnosti. Některé nosí své zboží (především ovoce a různé jiné dobroty) v koších na vahadlech nebo ho vozí na kolech. Muži se na ulici většinou živí opravováním a dofukováním kol, případně jsou řidiči tzv. xe ốm, tedy mototaxíků. V naší ulici jsou i prodejci kytar a fléten, ale to není příliš obvyklé. Ačkoliv se po desáté večer ulice na místní poměry vylidní a obchody a restaurace zavírají (pochopila jsem, že podle místní vyhlášky nesmí být otevřeno po desáté), přeci jen ne tak docela. Když víte kam jít, resp. máte vietnamské kamarády, kteří vědí, kam jít, můžete si i ve dvě ráno dát misku phở (nudlové polévky) nebo jinou dobrotu. A celou noc můžete v ulicích Hanoje narazit na muže na kolech s připevněným malým amplionem, který téměř nesrozumitelně vyvolává "bánh bao nóng" - tedy "tééééplééé hooooubové kolááááče". Jsou skutečně vynikající.