Tak jsme se přestěhovaly na horší kolej. Sama o sobě je asi celkem fajn, ale náš pokoj je dost hroznej. Sice jsme ho vyšůrovaly a vypadá teď tak o 200% líp než když jsme ho viděly poprvé, ale je v přízemí, takže je děsně vlhkej a nehejbe se v něm vzduch, a navíc naše okno vede přímo do kuchyně místní menzy a nejde ho mít přes den otevřené, protože z něj jde puch smaženého jídla a zaměstnanci menzy nám vidí až do žaludku. Krom toho je někde hned vedle okna čerpadlo či co, které dělá v noci strašidelný hluk. Musíme se co nejdřív přestěhovat, klidně i na jiný pokoj na koleji - co jsme tak nakukovaly do těch ve vyšších patrech, vypadaly oproti našemu moc hezky. Ačkoliv je kolej plná, pan vrátný - moc milý pán, který byl před tuším 21 lety v Praze - nám slíbil, že se poptá, co by se s tím dalo dělat. Jestli se mu povede něco vyjednat, dostane krabici sušenek. Taky internet už snad budeme brzo mít i na pokoji (teď chodíme do kavárny za rohem). Na koleji sice volně k dispozici není, ale už jsme zjistily, že jeden Mongol, kterej bydlí va třetím patře, má svojí wifinu a za poplatek poskytne připojení. Někteří studenti zde bydlí dlouhodobě, třeba i šest let, takže mají pokoje dobře vybavené - nakoupili si lednice, vařiče a klimatizace. Jo a facebook je tu zablokovanej. Jde se na něj sice nějak dostat, ale zatim mi nestálo za to zjišťovat jak.

Jinak před chvílí mi volal pan Vinh z univerzity, že v pondělí odpoledne se máme sejít s vyučujícími z našich oborů a domluvit se na rozvrhu. Tak jsem zvědavá, co z toho bude. Na jednu stranu bych nerada měla jen jednu přednášku týdně, na druhou bych nebyla uplně nadšená, kdybych měla do té díry, kde je univerzita, jezdit každý den na hodinu.