Život vietnamských žen

To, že život vietnamských žen není žádná procházka růžovou zahradou, asi není žádným překvapením. Už jsem tu někde psala o tom, jak mě šokovalo, že tu ženské pracují po nocích na stavbách. A také jako popelářky. Jak nám vysvětlila naše paní učitelka cô Vân, práce popeláře je špinavá a pod úroveň mužů, tak jí musejí dělat ženy. Také jsme s holkama zaznamenaly, jak hrubě se často místní muži k ženám chovají. Kluci občas prostě holkám jednu ubalí. Dokonce i na přednáškách nejde předseda třídy (ano, tato funkce je důležitá i na vysokoškolské úrovni) pro ránu daleko. Sem tam nějaká ta facka nebo ďaha loktem nejspíš pomáhá efektivně usměrňovat chod třídy. Na ulicích také není problém potkat ženskou s monclem. Jak mi předevčírem řekl jeden maďaro-vietnamský známý, který tu mimo jiné občas točí dokumenty, stalo se mu nedávno, že měl točit rozhovor s nějakou umělkyní, která mu nakonec rozhovor odřekla, protože ji manžel den předtím pěkně zmaloval. Tomu by odpovídal i článek, který jsem si včera přečetla na vietnamském BBC. Vietnamská vláda ve spolupráci s OSN provedla průzkum mezi 4838 vdanými, rozvedenými či ovdovělými ženami ve věku 18 až 60 let, podle kterého 34% respondentek někdy v životě zažilo případně zažívá fyzické násilí ze strany manžela. Když se k fyzickému týrání připočítá psychické, jedná se již o 58% respondentek (pro srovnání v ČR je to 38% respondentek). Většina žen se samozřejmě snaží o problému nemluvit a chránit tak cenné rodinné štěstí. Domácí násilí je podle všeho všeobecně přijímaným faktem, se kterým je nutné se smířit stejně jako s mnoha jinými těžkostmi v životě.