Hanoj podruhé

Tak už jsme tu. Let trval 22 hodin, včetně sedmihodinové pauzy na letišti v Soulu. Letěly jsme s Korea Airlines a bylo to dost fajn, ačkoliv Air France měli minule lepší jídlo. Do Hanoje jsme přiletěly v úterý pozdě v noci. Při shnánění taxi jsme si poprvé zasmlouvaly a nechaly jsme se zavézt na kolej, kde jsme bydlely minule. Je to na místní poměry luxusní kolej, na pokojích jsou klimatizace, lednice a televize. Naštěstí měli volný pokoj a noc nás vyšla levněji, než v hotelu. Za tuhle kolej se totiž samozřejmě platí. My máme bydlet na jiné koleji, která je horší, ale zadarmo, pro studenty, kteří dostali stipendium. Včera jsme se kvůli jetlagu nezmátořily dřív než před polednem, ale i tak jsme se zvládly dát si bún chả k obědu, sinh tố v oblíbené kavárně a dopravit se na mototaxi na Fakultu společenských a humanitních věd, která je vcelku daleko na jihozápadním okraji Hanoje. Musím přiznat, že jízdě na motorce v hustém provozu jsem trochu odvykla. Navíc řidiči mototaxi se s tím moc nepářou. Ale jde jen o zvyk. Na fakultě jsme se překvapivě snadno doptaly na International Cooperation Office. Zde šlo všechno jako po másle, což byla po celé naší anabázi se stipendii příjemná změna. Pan Vinh, který s námi jednal, mluvil vietnamsky velmi srozumitelně a domluvily jsme se s ním, že nebudeme studovat v jazykovém centru pro cizince, nýbrž spolu s vietnamskými studenty na regulérních oborech. Asi to bude zezačátku dost kouř - přeci jen ještě moc nerozumíme a škola je od naší koleje dost daleko, ale zas se toho o dost víc naučíme. Taky jsme si včera pořídily mobily. Dnes nás čeká stěhování na tu horší kolej. Už jsme nakukovaly do pokoje a vypadá to dost příšerně - je to v přízemí hned u vchodu a v koupelně chybí okenní tabulka, takže tam bude plno krys. No ale co, je to zadarmo a asi si stejně brzy pronajmeme nějaký byt či dům, jen co budeme vědět, že dorazí Sammy.

A jak se cítím? Trochu jako bych měla déja vu. Jsem strašně překvapená, že návrat do Hanoje byl tak jednoduchý. Největší horka podle všeho už přešla, bydlíme v místě, které už známe a které se příliš nezměnilo, víme kde a co jíst a komunikace ve vietnamštině více méně funguje. Jen ještě doladit dopravu po městě a dostat se do normálního denního rytmu.