neděle 29. května 2011

Kulturní relativismus po vietnamsku

Onehdá jsme s naším novým učitelem v hodině diskutovali o rovnoprávnosti žen. Vlastně to začalo úplně nevinně. Propagandistickým sloganem zaměřěným na ženy "Giỏi việc nước, đảm việc nhà" (být vynikající v práci pro stát/v kariéře a zároveň budovat šťastnou harmonickou rodinu) ilustrujícím jakýsi gramatický jev. Na otázku zda je to realistický požadavek jsme odpověděly, že samozřejmě ano, s čímž náš učitel nesouhlasil.
A začala hodinová diskuze. Nebudu zabíhat do detailů. Ve zkratce - žena je stvořena pro mateřství a je v této roli nezastupitelná, není možné aby žena byla zároveň úspěšná v kariéře a měla harmonickou rodinu, není možné mít úplnou rovnoprávnost. Jako v každé místní debatě na úrovni bylo třeba zmínit 5 fází společenského vývoje z hlediska marxismu (prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická společnost), to že se společnost vyvíjí od matriarchátu k patriarchátu a podobné bludy, které místní vysokoškolští studenti memorují v rámci povinných kurzů marxismu-leninismu. Pro našeho učitele závěrem bylo, že západní a východní kultura se liší a svoboda a rovnoprávnost je tady ve Vietnamu přirozeně také odlišná, protože vietnamská kultura je odlišná a Vietnam má odlišnou historickou zkušenost.
Nu ano, samozřejmě má na určité úrovni pravdu, což my - odkojené Skupnikovým kulturním relativismem na Ústavu etnologie - uznáváme. Ovšem stále mám dojem, že když chce nějaká země požívat výdobytků moderní společnosti (zde to většinou znamená ekonomické a technologické výdobytky), nutně s tím ruku v ruce jdou výdobytky společenské. Prostě není možné, aby se jedna část kultury změnila, zatímco jiná zůstala netčená. Už mě vyloženě unavuje ne-li vytáčí neustálé používání kulturního relativismu k ospravedlňování všelijakých odsouzeníhodných jevů. Nerovnoprávnost žen ve vietnamské společnosti? Nedodržování lidských práv? Nedemokratičnost? Nelidské zacházení se zvířaty? Korupce? To že lidé nenosí helmy na motorkách a řídí opilí? Ale vždyť to je všechno vietnamská kultura!

Faktem je, že vietnamská společnost se mění závratnou rychlostí a zrovna problém ženské rovnoprávnosti se podle všeho vyvíjí dobrým směrem. Jen mě vytáčí poslouchat blahosklonně podávané alibistické pseudovzdělanecké žvásty o rozdílnosti kultur. Propaganda z toho přímo trčí (dnes již nikoliv socialistická, nýbrž nacionalistická). Co mě na druhou stranu potěšilo je fakt, že jsme byly schopné hodinu diskutovat ve vietnamštině o otázkách rovnoprávnosti a svobody a dokonce i smysluplně argumentovat.

úterý 17. května 2011


Přiznávám, že dnes jsem se v průběhu hodiny řízení v podvečerní špičce málem několikrát rozbrečela strachy a vzteky. Proč sakra musím řídit v zemi kde:
  1. na silnici platí právo silnějšího/většího a řidiči jsou bezohlední
  2. lidé nechápou, co to znamená dát někomu přednost nebo dodržovat rozumné rozestupy mezi vozidly
  3. lidé nechápou rozdíl mezi dálkovými a normálními světly
  4. lidé při odbočování nepoužívají blinkr, případně ho nechávají zapnutý, i když nikam neodbočují
  5. všichni neustále troubí a nedochází jim, že tím jednak zvyšují hladinu stresu mezi ostatními řidiči, jednak pak už nikdo troubení nevnímá jako varovný signál
  6. řidiči kamionů a nákladních vozů nechápou, že když zatroubí (což zní zhruba jako siréna zámořského parníku), řidič motorky může snadno dostat psotník a spadnout jim přímo pod kola (tato příčina nehod není výjimečná)
  7. je normální řídit pod vlivem alkoholu ("je to větší zábava a člověk lépe cítí rytmus provozu")
  8. je normální jezdit v protisměru, případně krosit ulici naštorc
  9. je normální jezdit na červenou
  10. je normální na křižovatce odbočovat z pravého pruhu vlevo a naopak
  11. je normální jezdit po chodníku
  12. je normální při řízení nejen telefonovat, ale i psát smsky
  13. děti nemusí nosit helmy
  14. dospělí neradi nosí helmy
  15. je normální vézt na motorce 3 a více lidí
  16. 50% řidičů řídí jako by byli po lobotomii