Svatba

V pátek jsme byli na vietnamské svatbě. Lépe řečeno na svatební hostině. Ženil se syn profesora Châua, významného vietnamského bohemisty a překladatele českých autorů do vietnamštiny. Hostina se konala od 11 hodin dopoledne v kantýně kampusu Vysoké školy cizích jazyků. Hostů mohlo být tak dvěstě. Na místní poměry to není nijak výjimečný počet, uvážíme-li kolik příbuzných tu každý má, respektive s jak vzdálenými příbuznými se tu oproti Čechám počítá. Při příchodu jsme popřáli rodičům ženicha i novomanželům a byli jsme usazeni ke stolu spolu s kolegy pana Châua. Na stole už nás čekaly krevety, kuře, lepkavá rýže, obalovaná ryba, polévka, sladkokyselý salát, obyčejná rýže, vařená zelenina, meloun a smažené koblížky. V pozadí hráli Venga Boys - typické velmi špatné disko z konce 90. let - a na blýskavě vyzdobeném pódiu pronesl řeč pan Châu. Pěkně jsme se nadlábli, zakonverzovali si se spoluhodovníky, připili na zdraví novomanželů a dozvěděli se, že na svatební cestu pojedou do jižního Vietnamu. Při odchodu jsme se vyfotili s novomanželi a dostali balíček sladkostí na rozloučenou.

http://picasaweb.google.com/bara.jirkova

Tak nám neotvíraj navazujícího magistra na etnologii. Mám fakt vztek. Na začátku studia se říkalo, že se možná stihne akreditace navazujícího magisterskýho studia etnologie se specializací vietnamistika. Pak se řeklo, že to nejde stihnout a že půjdem na čistou etnologii. Nakonec se neotvírá ani ta. A to už teď vlastně rok prodlužujeme a čekáme. Ne že by to byl konec světa, aspoň mě to donutí snažit se dostat někam do zahraničí, ale principiálně je to sprosťárna. Přišla jsem o poslední iluze, které jsem o FF měla.

Dnes ráno mi od naší vietnamské lektorky přišla smska. Odpadá nám kvůli povodním škola. Dopoledne jsem mluvila s naším americkým kamarádem Samem. Mimo studium tu působí také jako teaching assistant. Jeden jeho studnet prý dnes po cestě do školy musel chvílemi plavat! Studium se tu nebere na lehkou váhu.

Potopa

V severním Vietnamu jsou právě nejhorší potopy za posledních 30 let. Vlastně jsem si toho zezačátku ani nevšimla. Prostě ve čtvrtek po poledni začalo pršet a nějak nepřestávalo. Tedy nebyl to obyčejný déšť. Představte si největší letní lijavec, co jste kdy zažili, a nechte ho trvat 24 hodin v kuse. V pátek ráno už jsme na dvoře měli 20 čísel vody a dokonce tu plavaly ryby. Nevím jak se sem dostaly, snad je sem kanálem zanesl proud z některého z početných jezer. Každopádně je už buď někdo ulovil, nebo se o ně postaraly krysy. Od pátku střídavě leje a prší, až dnes odpoledne na pár hodin přestalo, tak jsme se byly s holkama projit po okolí. Musely jsme se chvílema skoro po kolena brodit ve vodě. Ale aspoň jsem udělala pár fotek. Teď už zas prší a pršet má ještě dva dny. Podle vietnamských novin, které jsem četla dnes ráno, jsou některé části Hanoje 2 metry pod vodou a většina je aspoň trochu zaplavená. Už jsou hlášené oběti na životech, více než 20 lidí. Naše čtvrť je naštěstí položená relativně vysoko, takže se tu voda nedrží a my jsme v bezpečí.

Náš dvůr pod vodou

Ja zajímavé sledovat, jak situaci prožívají místní. Nikdo tu na první pohled nevypadá nějak vzrušeně. Ulice jsou sice prázdnější než normálně, ale část pouličních prodavačů zůstává na svých místech pod improvizovanými přístřešky i v dešti. Ceny ovoce a zeleniny na trhu jsou třikrát vyšší a v malých obchodech v sousedství došel chleba. Noviny jsou plné příběhů ze života. Tak třeba pan Thang v pátek ráno nachytal na ulici Chùa Láng celá dvě kila ryb! Ryby, zanesené sem proudem, uvízly v jakési prohlubni a byla hračka je nachytat. Automechanici si zas mnou ruce, mají práce nad hlavu. Motorku tu má snad každý a mnoho strojů bylo vodou poškozeno. Jediný, na kom je vidět nějaké pohnutí, jsou naši vietnamští kamarádi. Ti tedy ale začali být smutní hned jak začalo pršet. Prý jsou smutní vždy když prší. Nejdřív mi to přišlo podivné, ale pak jsem si uvědomila, že Vietnamce tu povodně splachují už pár tisíc let. Voda je tu nejdůležitější a zároveň nejničivější element.

Trocha vody