Krysa chycena

Z velikosti pasti je zřejmé, že se počítá i s mnohem většími kousky

Dnes před pátou hodinou ranní sklapla past. Náš kubánský přítel Luis nám laskavě zapůjčil humánní pastičku, která krysu pouze polapí, nikoliv zabije. To má podle všeho člověk udělat sám. My ale na mordování krys střední velikosti (necelých 20 cm bez ocasu) nemáme žaludek, zejména přihlédneme-li k tomu, že naše krysa nám, krom Martina velmi decentně nahlodaného sandálu, nic zásadního neprovedla. Rozhodly jsme se tedy vypustit ji na dvoře. Koneckonců o krysu míň nebo víc, to je v tomhle zamořeném městě úplně jedno. Nedomyslely jsme však jednu věc. Na dvoře jsou psi. Docela ostří hlídači. Jakmile zmerčili krysu, jak se běží schovat do záhonu, vrhli se na ni, chvilku ji naháněli a pak ji nemilosrdně roztrhali. No uklidňuji své přecitlivělé evropské srdce tím, že krysa zemřela přirozenou cestou v hrdinném boji o život. A pejsci, kteří s největší pravděpodobností živoří, podobně jako kočka naší předloňské domácí, o vařené rýži s cibulí, si doplnili trochu proteinů.