Radosti života na koleji

Náš luxusní pokoj ve třetím patře nám skoro dovolil zapomenout na to, že přeci jen bydlíme na vietnamské koleji. Včera se nám připomněla realita. Vím, že o krysách jsem tu už párkrát psala, ale když máte jednu v pokoji, je to téma nanejvýš aktuální a zajímavé i po čtyřicáté. Takže ano, máme v pokoji krysu. Není se ani moc co divit, neustále otevřené okno našeho pokoje jistě krysy vyloženě láká. Zejména, když jsem zcela amatérsky nechala na polici ležet zabalenou čokoládu a na lednici trs banánů. Když  jsme našly ohryzané banány, řekly jsme si, že to klidně mohl být i gekon, který bydlí u nás v koupelně za karmou. Ovšem ohryzaná čokoláda byla nezvratným důkazem. Uklidňovaly jsme se tím, že sem třeba jen krysa v noci vlezla a nad ránem odešla, ale když jsme včera zaslechly hryzání v zamčené plechové skříni, kde máme všechny cennosti, bylo vše jasné. Vzaly jsme se tedy košťata s tím, že skříň otevřeme a krysu vyženeme na chodbu. Ale chyba lávky. Schovala se v předsíňce za lednicí a když jsme se ji pokoušely vyhnat, přeskočila jedním obrovským skokem Martin kufr, kterým jsme jí chtěly odříznout cestu do pokoje, a někde se tu skryla. Samozřejmě jsme vřískaly jak kdyby nás na nože bral. Všechno jídlo je teď schované v lednici, kam se krysa nedostane. Musíme doufat, že ji hlad vyžene pryč. Ovšem vzhledem k tomu, že Marta dnes zjistila, že  má čertvě ohryzaný sandál, obávám se, že budeme muset přistoupit k razantnějšímu optření a pořídit past.